První dochovaná zmínka o založení obce Kohoutovice se datuje k roku 1210. Na základě archeologických důkazů dokážeme s jistotou tvrdit, že toto místo bylo osídleno již dávno předtím. Archeologický výzkum nasvědčuje, že obec byla obydlena už před 20 000 lety.

Roku 1209 založil brněnský komoří Lev z Klobouk premonstrátský klášter v Zábrdovicích a daroval mu část svého majetku, který získal za své služby od moravského markraběte. V roce 1210 král Přemysl Otakar I. potvrdil na listině darovaný majetek, včetně vesnice Kohoutovice (dříve známé pod jménem Kochutowiz) s veškerými přidruženými poli, loukami a lesy. Tato darovací listina, která je velká asi 1×1 metr, podle historiků není pravá. Na základě stvrzení svědky na konci této listiny odborníci odvozují, že darování vesnic spolu s Kohoutovicemi proběhlo později, někdy kolem roku 1220. Při oslavách 750 let od založení Kohoutovic v roce 1970 se obec držela pozdějšího letopočtu.

Listina papežská s datem 24.9.1237 je první skutečně pravou písemnou zmínkou o Kohoutovicích. V této listině papež Řehoř IX. bere pod svoji ochranu majetek zábrdovického kláštera včetně Kohoutovic (označeno jako Couthouici). Na rozdíl od předchozí darovací listiny je tato listina menší a skromnější a obsahuje papežskou pečeť.

Bohužel neexistuje žádný záznam o poměrech v obci z té doby, ale pravděpodobně byla velikost vesnice malá, s maximálně šestnácti domy. Panství z této vesnice získávalo příjmy z poplatků obyvatel a naturálních odvodů ze skromných výnosů polí a možná i malých vinic. Lesy v okolí však přinášely větší užitek. Kohoutovice zůstaly v majetku zábrdovického kláštera jen krátkou dobu, protože v polovině 13. století musel klášter financovat nákladnou stavbu chrámu Nanebevzetí Panny Marie a prodal Kohoutovice mimo jiné klášteru dominikánek při kostele sv. Anny (dnes Fakultní nemocnice u sv. Anny) kvůli finančním potížím.

Kalich plný vody

Věžový vodojem v Brně-Kohoutovicích byl navržen olomouckým architektem Tomášem Černouškem v roce 1969. Tento autor, který byl známý také jako talentovaný kreslíř a tvůrce cyklu kreseb utopické architektury, předložil návrh v ateliéru inženýrsko-projektového závodu Sigma Olomouc. Vodojem, který měl tvar sochařsky pojednaných hmot a kombinoval prvky českého kubismu s ozvuky skulpturálních tendencí v architektuře té doby, byl alternativou k neuskutečněné ocelové vodárenské věži v Olomouci z roku 1967. Vodojem byl vyroben kombinovanou konstrukcí - železobetonový dřík byl odlit pomocí posuvného bednění a ocelový kalich byl sestaven z prefabrikovaných panelů a ocelových žeber. Vodojem může pojmout až 700 m³ vody a s výškou třicet metrů patří do kategorie středně velkých vodárenských věží.