Slatina se nachází na východním okraji města Brna na území s dlouhou historií, což potvrzují archeologické nálezy. Vesnice s agrárním charakterem existovala už ve 13. století (první písemná zmínka je z roku 1247). Během následujících období často změnila své vlastníky, ať už církevní nebo světské, z nedalekého Brna i šlechtické. Až v roce 1628 byla začleněna do líšeňského panství a sdílela s ním osudy až do zániku poddanství v 19. století. Od té doby si obec volila vlastní zastupitelstvo, které vedl starosta a několik radních.

Slatina měla do konce 20. století dvě části - zemědělskou (Dědina, dnes Přemyslovo náměstí) a dělnickou (Budín). Před první světovou válkou začala obec rozšiřovat výstavbou rodinných domků kolem silnice do Líšně, k Tuřanům a Brnu. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 a připojení Slatiny k Brnu v roce 1919 město vykoupilo slatinský dvůr v rámci pozemkové reformy a rozparcelovalo jej pro rolníky a výstavbu domků, což vedlo ke vzniku továren Bratří Johanové (1925), Ing. Erich Roučka (1929) a později Václav Jiránek (1937) svými pracovními příležitostmi vedl k dalšímu rozvoji obce a zvýšení počtu obyvatelstva (na 3300) a s ním přibývalo i živnostníků a řemeslníků. V roce 1932 bylo zavedeno autobusové spojení s Brnem, které bylo podstatně výhodnější než dosavadní vlakové (od roku 1886).

Po druhé světové válce došlo k dalšímu rozvoji Slatiny. V roce 1948 byla zavedena první trolejbusová linka. V padesátých letech byly postaveny rodinné domky na východní straně obce, následované činžovními bloky na západní straně směrem k Brnu. Významným momentem byla výstavba silnice podél železniční trati od kasáren k novému brněnskému letišti, což vedlo k postupnému zastavění okolní zemědělské půdy sklady a továrnami. Úpravou katastru byla ke Slatině připojena západní oblast kasáren, Černoviček a Stránské skály s přilehlým osídlením. V sedmdesátých letech pokračovala výstavba směrem na jih. Největší změnou bylo vybudování sídliště s panelovými domy v osmdesátých letech, což téměř ztrojnásobilo počet obyvatel na přesahujících 9000. S tím souvisela i občanská vybavenost (jesle, mateřské školky, velká základní škola, obchodní středisko Slatinka a jiné). Do sídliště byla zavedena druhá trolejbusová linka.

Po listopadovém převratu v roce 1989 začal rozvoj všestranného podnikání, což přineslo další rozšíření a modernizaci obce. V tomto období se Slatina stala jednou z městských částí Brna s vlastní samosprávou. Venkovský a zemědělský charakter obce již zcela zmizel, a Slatina se stala plným právem brněnským předměstím se všemi jeho aspekty.

⮚ Oficiální stránky ⮘